Kuře (Jak se něčemu naučit)

Byla nebyla tři kuřátka. To největší sivé, to prostřední kropenaté, a to nejmenší žluté. Maminka je každý den vodila po světě a ukazovala jim, jak se, co má. Vykračovala pěkně svižně, a to nejmenší často nestačilo. A tak se stalo, že přeslechlo, co maminka tentokrát říká. Slyšelo jen konec věty: "... a takhle se to dělá, dívejte se." 

Kuřátko se rozhlíželo, jestli si někdo všiml, že chybí. Úplně zapomnělo dívat se, co že se, jak dělá. Však to nějak dožene, to pochopí, jasná věc.

Mělo dost velký hlad. Jeho bratříček si zatím pochutnával na semínkách, co se mu objevila jen tak před zobákem. "Jakpak to děláš?" optalo se kuřátko. "Nu, tak. Takhle dám nožku, prostě jak říkala maminka."

Kuřátko ťáplo nožkou o zem, zdvihlo ji a ... nic. Zem mlčela. Zarytě.

Jeho sestřička zatím zobala chutné kořínky. "Jakpak to prosím děláš?" optalo se kuřátko. "Už Ti ani nevím. Prostě nožkou, jak říkala maminka."

Kuřátko ťapalo nožkou tu a tady. Nic. Kručelo mu v břiše. Ale bálo se to přiznat mamince. Poznala by, že nedávalo pozor. A že se loudá. A vůbec. Nechtělo být za hlupáka.

Maminka se tvářila jakoby nic. Ale moc dobře viděla, jak to žluté kuřátko tápe. "Jakpak se máš, zlatíčko?" "Hm, mno, u mě dobrý, jasná věc."

Maminka zaťala drápky a zryla zem. Objevila se semínka, kořínky, brouci. Jednou klovla a nenuceně poodešla dál.

"Aha, tady jsou rýhy, v tom je ten trik!" Kuřátko bylo šťastné. Za chvilku už vesele běhalo po dvoře a předvádělo své umění tam i tady. A pak se trochu zastydělo. Nenápadně se přiblížilo k mamince a maličko do ní drclo. Tak maličko, jak stačilo, aby to mezi nimi přeci byla ta jasná věc.

-mt-

Pohádka o mamince a kuřátkách

O mamince a kuřátkách

BLOK SEBEŘÍZENÍ
Pro děti to nejlepší - jak na pochybnosti

Byl nebyl svět paralelní k tomu našemu. Co se děje nám, děje se i tam ... ?

Pohádky napoví, kudy a jak dál  >>>