Pro své děti to nejlepší (O mamince a kuřátkách)

Pro své děti to nejlepší (Pohádka o mamince a kuřátkách)

Byla doba, kdy jsem se stále snažila, aby to, co dělám, bylo pro mé děti jen dobré.

Utkala jsem si na sebe bič.

Jsem z těch, kdo jdou do sebe, když se nedaří. Kdo hledají nejprve u sebe, kde nechal tesař díru.

Ale když jsme otevřeni pochybám, tím více jich k nám proudí.

Ano, bylo to v době, kdy mě zpochybňoval někdo jiný. Dopadala na mne salva nároků a já se snažila. „Musíš se víc snažit!“ znělo mi v mysli, jak to umí ty vtištěné programy z dětství. Ale jako by to nikdy nebylo dost … Promlouvala ke mně kritika z vnějšku a já ji přijala do své hlavy. Co jen s tím?

Vzpomněla jsem si na slova mé báječné třídní: „Moc myslíš. Zvažuješ to a ono. Víš, ale v bitce vyhrává ten, kdo bez váhání dává ránu.“

A pak mi moje maminka jednou řekla:
"Máš ráda zvířata, tak se od nich uč. Podívej se třeba na tu srnku - ona prostě jde a věří, že ji ty malé budou následovat. Kdyby se neustále ujišťovala, jak na tom jsou, vysvětlovala, kudy se teď půjde a zdůvodňovala, proč právě tudy, tak by daleko nedošli, viď? Jsi skvělá máma, tak prostě jdi!"

Od té doby říkávám svým dětem: „Tak pojďte, kuřátka, slepička jde tudy!“ Ano, říkávám to mile, leč rozhodnutě. Však děti se od nás učí, všemu učí.

Vybavuji si hru na schovávanou, co jsem hrávala se svou Dorotkou, když kolem mne klusala bez vodítka. On veliký hovawart snadno propadne dojmu, že já mám hlídat jeho, ne naopak. A tak se mi osvědčila hra na schovávanou: zapadla jsem někam za strom a pak jemně zapískala. Fenka zjistila, že si mne musí hlídat. Sledovat, kudy jdu a co smýšlím. Byla vždy tak šťastná, když mne našla! A pak ze mne nespustila oko …

Pro své děti dělám to nejlepší. To nej teď a tady, kterého jsem ze sebe teď schopná. Může to být lepší? Určitě. Možná příště, to se uvidí.

A tak ke mně přišla pohádka O kuřátku. O malém, lež zvědavém a odhodlaném hrdinovi.

Pohádka o mamince a kuřátkách, Kuře: Jak se něčemu naučit, je zde >>> Zlatá pohádka Kuře Jak se něčemu naučit

Stává se mi, že se mi něco stane a až pak si dávám dohromady, o čem to vlastně bylo a co to asi říká. Děje se to i Vám?

A komu by to přišlo vhod, zde je k ní pár myšlenek:

Jak se něčemu naučit tak, abych to skutečně ovládal:

  • Znát - vědět, jak na to
    Formulovat do slov, co je na tom to podstatné. Své "ani nevím, jak" vydestilovat
  • Pozorovat - vidět, jak na to
    Zažít to očima diváka, uvidět v praxi, nazřít své "aha"
  • Zakusit - sám zkusit, jak na to
    Udělat to sám, zkusit si to na vlastní kůži, trénovat dokud ...

Jak odhodit stud:

  • Každý něco neví
    Prostě se optat. Možná pak zjistíte, že nejste sami, kdo to neví ...
  • Nemachrovat
    "Chytrému napověz, hlupáka trkni." Zkraje stačí nápověda, když už se, Bůh ví proč, ten nešťastník nezeptá ...

Ať se paralely líbí a pomohou,

mt
Martina Dobešová

Koučink a sebeřízení s vedením paralel, PhDr. Martina DobešováMé postřehy mohou být jiné, než ty Vaše. A právě ten jiný pohled bývá cenný. Pakliže nad něčím lámete hůl, neváhejte se mne obrátit, napište na moje@zlatepohadky.cz. Někdy stačí jen drobnost a jindy musíme zdolat těch sedm hor a sedm řek. Jen uvěřit ve své šťastné konce a skutečně vyrazit. Možná Vás až udiví, co vše pak dokážete. "Zvolit cíl, držet směr a dojít dál."

PhDr. Martina Dobešová, PhD.
Kouč, mentor a pohádkář

Tagy: