Jak na kreslení

Ahoj Marti, moc děkuji, je to tak čisté, milé a příjemné čteníčko. Vše moc potěšilo. 3 věci, které jsem si uvědomila: kolem sebe se dívám s láskou, i když mi zrovna není dobře. A že učitel na VV řekl o mém aktu, že nemůže říct, že to není povedené, jen že jemu se to nelíbí (poprvé jsem měla pocit, že se mi můj výtvor líbí). A ještě taky to, že omalovánky jsem měla vždycky moc ráda, od dětství, nyní mandaly a tak. Pro mne je to nekonečné množství času, který jsi tomu věnovala. Ještě jednou moc děkuji.

Jitka Forstová

Kolik mi bylo? Pět, šest? Maminka na mém obrázku byla ta nejkrásnější. Jen paní učitelce, kterou jsem milovala, se nelíbilo její hranaté tělo a kudrnaté vlasy. Pak jsem dostala hrozně vyhubováno, že jsem obrázek zmačkala. Dávno to odeznělo, jen pocit zahanbení a totální neschopnosti něco nakreslit, ten zůstal. Po několika desítkách let mi poslala moje dcera svůj e-book o kreslení. Nedovedu asi přesně vyjádřit, co se změnilo. Jen najednou to kreslení šlo samo od sebe, lehce, přirozeně. Není to dokonalé, ale mně se to líbí a jsem s tím spokojená. Pocity zahanbenosti a neschopnosti jsou pryč. Děkuji Ti, Martinko. Máma

Jaromíra PechováKineziologie dětí a dospělých, jaromirapechova.cz

Známe se od základky, na střední jsme seděly dokonce spolu v lavici. Vždy jsi vynikala ve všem, co tě zajímalo, bavilo, zpěv, hudba, malování ...a už tehdy jsi začínala s nenápadným koučováním. Dělala jsi to nenápadně, ale vím o tom. Tvoje “Hravé dozvídání” mi to připomíná a také mi připomíná povídání o velkém Malém princi, v každém věku si v něm najdu nějaké poučení pro sebe, laskavost a dětskou fantazii. Díky, Máťo!

Zuzka Bartáková