Zlatá pohádka

Přilétli jeden za druhým. Dokud planina nezčernala.

Je marné je odhánět. Jen natočí hlavu a kriticky sjedou okem: "Co pořád máš?" Hodí to na Tebe.

Rozhodným dlouhým krokem a s načepýřenou spodničkou pak přijdou blíž. Zajímáš je. Zvědavě Tě obstoupí: „Tak co tu máš!?“ Otočíš se a utíkáš. Leč hejno vlétne a obkrouží Tě.

Přehlédnou planinu, prohlédnou Tebe, však černé k černému sedá.

Vysvětluješ, obhajuješ, omlouváš. Na ně to neplatí. Zkušeně čekají. Však s každým Tvým argumentem roste jejich moc. „Nepovídej, a co dál dáš?“

„Krá, krá!,“ odlétli, jdou o dům dál. Tady už je dokonáno. „Už je na dně, nemá víc.“

Rozhlížíš se, na kolenou, co teď, zase přijdou, nebo nic?

„Sázej stromy, nebo keře, to pochyby zaplaší. Budeš se mít čeho chytnout, o co opřít, kde se schovat. Zkrátka něco koukej konat, než na planině ponocovat!“ houklo na něj cosi shůry, ladná křídla, dlouhý krk.

-mt-

PS. V posledních záběrech videa v Bloku sebeřízení není havran, ale krkavec. Poznáte ho podle chmýří na nose. I na této pohádkové stránce na Vás hledí krkavec ...

Byl nebyl svět paralelní k tomu našemu. Co se děje nám, děje se i tam ... ?

Pohádky napoví, kudy a jak dál  >>>