O havranech a neodbytných myšlenkách

Projíždím krajinou Polabí. Dlouhé, rovné pláně. Na krajích se krčí poslední zbytky remízků. Hodují tu havrani. Přiletí jeden na výzvědnou, toho kontroluje hned druhý a vzápětí třetí. Když se začnou hádat, je to znamení: hejnu je jasné, že je o co. Přilétnou hned za nimi.

Jako ty myšlenky, co se nám rojí hlavou. Jedna přitáhne tu další. A nejdou zaplašit.

Víte, že v zimě u nás bývají na 4 miliony havranů? Možná každý máme toho svého, každý z nás až na děti … Však naši havrani to často nejsou, to k nám vítají ti zvenku, cizí. Našich havranů je jen 4 tisíce párů. Opouští nás na zimu a dávají napospas krajinu naší mysli cizím myšlenkám.

A tak nedejme na havrany. Však proč si od někoho zvenku nechat mluvit do hlavy?

Havran nemá rád souvislé porosty, lesy. Vyhledává planiny, které může snadno přehlédnout. Hoduje tam, kde to dříve vzkvétalo a dnes jen fičí vítr. Odvěký to symbol zmaru.

Však i jemu, havranovi, se děje bezpráví. Schovává se za něj kdosi. Krkavec velký, symbol bitevních plání, těch osiřelých, bolavých. Havran platí jeho dluhy. V našich bájích, v našich nařčeních.

Havrany hájí bůh Odin, vládce Severu. Jeho dva havrani, Hugin a Munin – Myšlenka a Paměť, mu každý den přinášejí zprávy. Díky nim Odin stále ví. Ví. Však co by byl bůh bez vědomí? Bez Myšlenky a bez Paměti …

A tak nedejme havrany. Ty naše, co patří k nám, nač plašit vzpomínky? Nezáleží přece na nich, ale na tom, co uděláme dál. Bez havranů bychom třeba neměli tu zkušenost, odvahu a vytrvalost. Tu vůli přeměnit svou planinu. 

Pohádka a video-pohádka O svědomí je zde >>>

Zlatá pohádka Havran – O svědomí

Ať se paralely líbí a pomohou,
-mt-

PS: .V posledních záběrech videa v Bloku sebeřízení není havran, ale krkavec. Poznáte ho podle chmýří na nose. I na této pohádkové stránce na Vás hledí krkavec … A víte, jak dělá takový krkavec? Kdepak „krá, krá“. Mrkněte se: