Kakonoš, tedy Noš, vyšel ráno před chaloupku. \"Brr, to je zima!\" pleskl se rukama po rameni a spěchal zpátky do tepla. \"No jo no, je tu podzim, co naplat ...,\" brblal, \"budu muset zatopit!\"

Ale kamnům se topit nechtělo. Dříví bylo ještě vlhké, a tak krb prskal a čoudil. Nakonec Noš utekl ze zakouřené chaloupky ven, do mokré zimy.

\"Kejha, kejha, kejha!\" zaznělo mu nad hlavou. Hejno divokých hus mířilo za teplem k jihu. Proti obloze se rýsovalo jejich ladné písmeno Vé. V jeho špičce statečně hledal správný směr krásný houser s dlouhý krkem.

\"Bum, bác!!!\" zahřmělo lesem. A spanilý houser se skácel k zemi.

Nošem jakoby projel blesk. Co má toto být? Taková neplecha, a v jeho lese!

Šup zpátky do chaloupky. Nasadil své sedmimílové boty, popadl kouzelnou berlu a hrr na toho lumpa!

Stačilo mu udělat dva kroky, co krok to jedna hora, a byl tam. Lump už už sahal po houserovi. \"Počkat, počkat!\" zavelel Noš.

\"Fuj, to sem se lek,\" opáčil lump. \"Se koukaj starat vo svý, dědku!\"

\"Však se starám, lumpe!\" trefně opáčil Noš. \"Tohle je můj revír. A co je v něm, je mé. I ten houser.\"

\"Sem ho střelil já, tak je můj, dědku, a koukej vodprejsknout, než bouchnu i Tebe, nádhero!\" mlel si své lump.

\"Holt, nedáš si říct, tak tu tedy máš!\" Noš bouchnul svou berlou o zem. V tu ránu se lump přilepil k hlíně. Vztekal se, kroutil, žadonil, spílal, skuhral, kvílel. Nic mu nepomohlo. \"Zem tě pustí za stmívání, darebo, do té doby můžeš popřemejšlet, jak si považuješ života svejho a toho těch druhejch. A to ti povídám, lumpe, už do mýho revíru jaktěživá nezajdeš!\"

Noš jemně přenesl zraněného housera do své chaloupky. Prostřel mu bylinky na rány a poprosil sluníčko o  teplo. \"Jen kdybych mohl udělat víc,\" vzdychl. Udělal, co mohl nejlépe. A teď se děj vůle Boží.

Bděl u přítele, dokud ho spánek nepřemohl. Přišla temná noc.

Náhle Noše probudil šramot. \"Pssst, kejha!\" varovně sykla husa. Kolem chaloupky brouzdal lump a kul pomstu.

\"Kej, kej, kej!\" ozvalo se prudce zleva. \"Ha, ha, ha!\" zasyčelo zleva. \"Hakej, hakej, hakej!\" snesly se duté rány zhora. \"Pomóc, tady straší!\" zavyl lump z houští. Sebral nohy na ramena a pelášil pryč.

\"Nu, že jste mu daly co proto!\" smál se Noš. Husy se vesele kolébaly kolem a plácaly křídly: \"Kejha-ha, přeci nejsme žádné hloupé husy!\"

Za týden zase stáli před chaloupkou, Noš a jeho přátelé. Loučili se. Však na jaře se uvidí.

Husy vytáhly své dlouhé krky, máchly křídly a vznesly se vysoko, vysoko na nebe. Ve špičce jejich hejna letěl statný houser a vedl je jistě k jihu. Jako vždy spoléhal na sebe a oni na něj. A už věděl, že spolehnout se může i on na ně. Však od toho jsou přátelé.

Témata k prubnutí jsou jen návrhem. Osvědčilo se mi optat se nejprve svých dětí. Děti bývají nápadité a mnohé vidí jinak :).

Mohlo by Vás zajímat: 

• Jak dítěti nastavit hranice odsud posud
• Jak na dětský vzdor

Náš svět bývá složitý a nečitelný. 

Jak si jen poradit? 

Kouzlo poznání přinášejí laskavé mini-pohádky » » »