O bystré Karkulce

Pohádku o Karkulce možná již znáte. Ale bylo to opravdu tak? Já znám totiž jednu šikovnou Karkulku a ta pohádku o vlkovi vypráví trochu jinak:

Karkulka ráda pomáhala mamince. Nejraději sama míchala těsto na bábovku, cukrovala ji, a skládala jídlo do košíku. A ten pak maminka s Karkulkou odnesli babičce.

Babička bydlela sama na chatě v lese. Měla to tam moc ráda. Nikdo ji tam totiž nerušil při čtení knížek a sbírání bylinek.

Jednou maminka kamsi pospíchala. Karkulka byla smutná, že dnes do lesa za babičkou nepůjdou a nabídla se, že tam s košíkem zajde sama. \"Ale to Ti povídám, budeš se držet cesty! A s žádným cizím člověkem nemluv!\" Pak se nemůže Karkulce nic zlého stát, říkala si maminka.

Karkulka si vykračovala známou cestou. Prozpěvovala si. Byla zahloubaná do svých myšlenek a nevšímala si dění kolem. Zato Karkulku z houští už dobrou chvíli pozoroval veliký šedý vlk.

\"Kdopak jsi a kampak jdeš?\" vybafl na ni vlk bez pozdravení. \"Jsem Karkulka,\" písklo děvčátko, \"a jdu za babičkou, nesu jí nějaké ňamky, podívej.\" Ohromená Karkulka zcela zapomněla na slib, co dala mamince.

\"Za babičkou, povídáš? Jen jestli!\" válcoval ji vlk. \"Kdepak babička asi bydlí?\"

\"Na louce, támhle pod tou velikou borovicí, vidíš?\" ukazovala poslušně Karkulka.

\"Nu dobrá, nechám Tě jít,\" a vlk bez rozloučení zmizel v houští.

Karkulka spěchala k babičce. Už si nezpívala. Bála se. S vyvalenýma očima letěla pěšinkou k nejvyšší borovici.

Babička si zatím četla na zápraží své chaloupky. Byla zvyklá na zvuky lesa. Dobře věděla, že i to, co nám přijde známé, se neustále mění. A tak jedním uchem naslouchala zvukům okolí. Uslyšela neznámý šramot. Jakoby se někdo prodíral křovím. Zbystřila. To se jí nelíbí. Šramot se rychle blížil k její chaloupce.

Vešla do chaloupky a zamkla dveře. Rozhlédla se. Popadla do ruky, co bylo nejblíž a schovala se do skříně.

Za chvíli už tu byl ten neomalený vlk. Zabušil na dveře. Babička uslyšela, jak chodí sem tam po verandě a hledá, jak se dostat do domu.

Skočil dovnitř oknem. Čuchal, jestli tam někdo je. Ale komůrka byla plná babiččiny vůně a nebylo poznat, že je zrovna schovaná v jarmaře. Vlk se dlouho nerozmýšlel, nasadil si babiččin sváteční klobouk a brýle na čtení a hupsnul pod peřinu.

\"Babičko, babičko!!!\" zabušila na dveře Karkulka. \"Kdepak jsi?\" nahlédla vnučka oknem. Uviděla, jak někdo leží v posteli. Vsoukala se dovnitř rozevřeným oknem. \"Babičko, mě se něco stalo!\"

\"Hmvrr,\" odvětil vlk.

\"Babičko, je ti něco?\" zbystřila Karkulka. \"Máš takové veliké uši. A jiné oči. A ty zuby ...!\" couvala důvěřivá vnučka.

Vlk odhodil peřinu a skočil po Karkulce!

V tu chvíli se rozlétly dveře staré skříně a babička praštila vlka po hlavě obrovskou pánvičkou.

Omráčený vlk padl na zem. Babička popadla vnučku za ruku a utíkala s ní dál od chaloupky. Co kdyby se vlk probral? Raději vylezly nahoru na posed. Babička vylovila z kapsy telefon a zavolala dědovi o pomoc.

Za chvíli přijel děda i s hajným. Přes vlka hodili síť a naložili ho hajnému na vůz. \"Jojo, tenhle je od Železných hor. Tady nemá, co pohledávat!\" usoudil hajný, \"pošlu ho pěkně tam, kam patří.\"

Vlk se probudil. Boule na hlavě ho pěkně bolela. Rozhlédl se. \"Jsem doma. No to je paráda!\" zajásal. Kdepak, tam do toho lesa už nepůjde. Vždyť tam jsou samá kouzla a čáry! Kdo jaktěživ viděl hromobití v poledne a přemísťování v prostoru!

A babička s Karkulkou? Sojka po lese rozhlásila, že babička umí karate a ubila vlka pánvičkou. Babičku to trochu mrzelo, ona by přeci neublížila ani mouše. Ale co, od té doby se babičce všechno zlé raději zeširoka vyhne.

A Karkulka dál chodí s košíkem do lesa. Ale bedlivě si přitom všímá okolí. Když se jí něco nezdá, ztichne a je připravená se schovat nebo bleskově zmizet. Když někoho cestou potká, tak jen slušně pozdraví, ale drží si odstup a cizímu o sobě nikdy nic neříká. \"Moc šikovná jsi,\" pokaždé na ni mrkne babička,\"tak dobrou bábovku jsem už dávno nejedla!\"

Náš svět bývá složitý a nečitelný. 

Jak si jen poradit? 

Kouzlo poznání přinášejí laskavé mini-pohádky » » »