Žila byla jedna ještěrka.

Tedy ona nevěděla jistě, že je ještěrka.

Jen proto, že kolem ní běhala spousta zelených tvorů, co si říkali ještěrky, tak usoudila, že musí být také ještěrka. Zelená ještěrka.

Jednou byl velmi horký den. Ještěrka se naklonila nad vodu a chtěla se napít. V tu chvíli na ni dlouhým jazykem zaútočilo cosi červeného.

Leknutím se celá naježila. Přikrčila se a začala prskat. Ta červená zrudla, asi vztekem (?), a začala na ni dorážet.

Ještěrka se raději stáhla. Nechtěla mít nepříjemnosti! Ta druhá byla odvážná, nádherná, jistá.

Od té doby se naše ještěrka choulila za kameny a pít chodila jen večer, když vše bylo tak nějak šedé. To tam ta červená nebyla.

A tak nikdy nezjistila, že to ona je ta krásná, úctyhodná, ta červená. Nikdy ... ?

-mt-

Byl nebyl svět paralelní k tomu našemu. Co se děje nám, děje se i tam ... ?

Pohádky napoví, kudy a jak dál  >>>