Pohádka a koleda Koza rohatá

Pohádka Koza rohatá

To bylo tak: Byla nebyla jedna bílá koza, jménem Róza. Byla chytrá, taky zvědavá, a hlavně mlsná.

Bylo před Vánoci. Na krajinu padl sníh a nikde ani stéblo trávy. Koza už měla plné zuby sena a kyselých scvrklých jablíček, co jim každý den dával laskavý hospodář do jesliček. Honila ji mlsná. Chtěla něco víc!

A tak se jednoho dne nenápadně vytratila ze stáje. Bloumala vesnicí, ale kde nic, tu nic. Až se ocitla za humny. Spal tu rybník pokrytý bílou peřinou. Nad ním se hrbila stará vrba. Její kmen se shýbal nad vodou a větve se dotýkaly vody, jako by se vrba dívala do zrcadla.

Róza údivem otevřela pusu a hleděla kamsi nad vrbu. Viselo tam cosi kulatého. Vypadalo to jako veliká pampeliška. Bylo to žlutobílé a mihotalo se to, jako bílé vlasy pampelišky ve větru.

Róza zamečela nadšením. To si pochutná! Vyskočila vrbě na hřbet a snažila se pampelišku sundat z nebe.

\"Ha, koza!\" ozvalo se za ní. \"Pojď dolů, teta, zahraju Ti koledu!\"

Koza se podívala pod sebe. Natahoval po ní krk šedý vlk.

\"Kdepak, nejsem nějaká hloupá koza!\" vykřikla Róza a začala zpívat hezky z plných plic: \"Hej, hej, koleda! Kdopak si vlka podá? Hej, hej, koleda! Byla by mě škoda, hej, hej, koleda! Hej, hej, hospodáři, vlk tu hospodaří!\"

Vlk se dlouho nerozmýšlel, rozhlédl se vlevo, vpravo a šup, byl ten tam.

A tak si mlsná, zvědavá a chytrá Róza nepochutnala na nebeské pampelišce, zato si zachránila krk.

A nám tu nechala tu krásnou koledu. Však si ji poslechněte! Koleda Koza rohatá je zde >>>

Do našeho prozaického světa vnáším kouzlo pohádek. A s nimi pochopení a rozuzlení. Ať potěší a pomohou.

PhDr. Martina Dobešová
Kouč, mentor a pohádkář
moje@zlatepohadky.cz