Alternativa komerčních pohádek

Vyrostla jsem na Mayovkách. Od třetí třídy výš byly mým zázemím, referenčním bodem. Přečetla jsem všechny, opakovaně. Podle nich jsem si vytvořila představu o přátelství, hrdinství, férovosti. Snila jsem hodiny o své postavě v nových příbězích.

Jela jsem na hnědé kobylce, vedle mne běžel věrný pes (Bílý tesák) a na přivolání mi na ruce přistál sokol. Měla jsem dlouhé rozpuštěné vlasy, jezdila od vesnice k vesnici a léčila děti i dospělé moderní medicínou (pohybovala jsem se v čase mezi stoletími). I teď mi to přijde moc krásné a smysluplné. Přes to, že jsem mezitím v dospělosti navštívila indiánské rezervace a uvědomila si, jak tvrdá je a byla realita. A víte co? Jezdívám dnes na hnědé kobylce a vedle nás vesele běhá pes.

O čem dnes sní Vaše děti? JAKÉ MAJÍ HRDINY A KÝM SE SAMI STÁVAJÍ?

Tato otázka mne trápí také. Četba je klíč k vnitřnímu barvitému světu. Při četbě vznikají představy, jak to asi vypadá, a postoje, co jako s tím. Piluje se slovní zásoba. Uchopíme a vyjádříme tím daleko více ze sebe než bez četby.

Naučíme se nanečisto zvládat složité situace a to proto, že nám fakt o něco jde! A co víc, my VÍME, O CO NÁM JDE ... tvoříme své základní hodnoty, za které se v životě postavíme.

Pro dnešní svět mají Mayovky zastaralý jazyk a pomalé tempo. Děti se baví "poseroutkováním", od kterého ty mé odtrhli až Lovci mamutů. A tak se Vás s velikým zájmem ptám, CO ČTOU VAŠE DĚTI?

Níže je návrh četby od těch, co mi již s doporučením na četbu odpověděli:

Kuba se na babičku moc těšil. Ale mrzel se kvůli dárku: zase mu bude cpát ty ponožky ...>>>

O nezbedném oušku

A psí víle Amálce

Pohádky budí naši fantazii, ale také nás dovedou posadit na pevnou zem. O pejskovi, co chtěl být vílou Zlatá pohádka zde >>>